1. kapitola: Překvapení
"Tahle mikča je skvělá." ukazuju na jednu světle modrou mikinu. "Na mě je moc křiklavá." odpovídá Klára a prohrabuje se stovkami černo-fialových mikin. Obě máme úplně jiný styl oblékání, já mám ráda výrazné barvy, Klára má radši černou. Tady v tomhle obchodě se dá najít každý styl oblékání a různé značky. Třeba Whistles, DKNY a tak. "Co takle jít nahoru? Chci si tam koupit ten novej lesk na rty." ptám se. "Hm, tak jdeme."
Nakonec si nekupuju jenom lesk na rty, ale výraznou žlutou čelenku do vlasů a nový makeup. Nemůžu jinak. Jdeme k rybníku. Svítí krásně sluníčko, jako skoro každý červenec. Je totiž třetí den v červenci. Rozkládáme si deky a leháme na ně. Jsme tu samy. Já mám na sobě oranžovo-žluté plavky, Klára zase černé s fialovými kroužky. "Namažeš mi záda?" ptá se mě Klára.
"Mami, tati, jsem doma!" volám. "Ach, Nino, konečně! Máme pro tebe překvapení!" usmívá se máma. "Vážně?!" ptám se. Co to může být? Nová kosmetika? Táta s mámou se na sebe usmívají. "Ano," přitakává táta "zařídili jsme ti tábor na venkově. Budeš se učit, starat se o venkovská zvířata a jezdit na koních. Celých 20 dní!" "Cože?! Ne, tak to ne! Ty víš, že nesnáším koně!" "No právě," říká máma. "musíš se naučit mít je ráda. Víš budeme teď často jezdit k babičce. Na víkendy." "Tak mě tu necháte, já se o sebe dokážu postarat, přespala bych u Kláry!" "A co babička? Už tě neviděla víc jak tři roky! Je ti skoro čtrnáct, měj rozum!" nesouhlasí táta. "Je mi to jedno, dělejte si se mnou, co chcete. Kdy pojedeme na ten pitomej tábor?" ptám se. "Za týden." odpovídá máma a já vybíhám nahoru do pokoje. Kruci! Pitomej život!